#
#
#
#
#
#

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Michal Komosný (1920-2007)

Narodil se 26. srpna 1920 a pocházel z rodiny krejčího Františka Komosného a Jenovéfy, rozené Kolibové. Měl dvě mladší sestry.

Michal Komosný zdědil krejčovské řemeslo po svém otci. Po zaučení si založil vlastní živnost, kterou však musel z politických důvodů ukončit. Po roce 1948 se stal zaměstnancem závodu Slokov Hodonín a v roce 1958 přešel do podniku Ústředí lidové umělecké výroby, kde pracoval jako krejčovský mistr téměř od samotného založení společnosti.

V roce 1943 se oženil s Růženou, rozenou Svobodovou (1920) a společně měli syna Josefa Komosného. Růžena nastoupila do Ústředí lidové umělecké výroby později jako švadlena.  Společně tento manželský pár vyšil více než 800 chlapeckých červenic a přes 600 dívčích krojů. Vyšívali také pro soubory Bojané, Šohajka, Břeclavan, Státní soubor písní a tanců a mnoho dalších.

Kromě krejčovského řemesla se Michal Komosný spolu se svou manželkou velmi významně podíleli na kulturním životě v Dolních Bojanovicích. Byl činný v Jednotě Orla, divadelním kroužku, kde zastával funkci režiséra včetně nácviku lidových písní. Při výběru her spolupracoval s ochotnickými spolky z jiných obcí, mezi jejich přátele patřil například Fanoš Hřebačka-Mikulecký z Mikulčic. V rámci divadla získal i řadu kulturních ocenění. Současně byl členem chrámového sboru v kostele svatého Václava v Dolních Bojanovicích, který vedl učitel Pavel Janeček.

Během roku 1976 se Michal Komosný ujal režie zpěvohry Fanoša Mikuleckého Cesta zarúbaná. Celý projekt připravil spolu s učitelem Pavlem Janečkem a Františkem Šimkem. Cesta zarúbaná je projekt velmi náročný na organizaci. Podílelo se na ní zhruba šedesát účinkujících, v zákulisí vypomáhalo téměř dvacet lidí. Hra byla uvedena 26. srpna 1976 a 1. září 1976 u Slovácké chalupy a vidělo ji téměř tři tisíce diváků.

Michal Komosný s manželkou si vychoval také svou nástupkyni vnučku Markétu Maláníkovou, která převzala nejen krejčovství a vyšívání lidových krojů, ale pokračovala po něm také v režii ochotnického divadla. „Se stařenkou a stařečkem jsem trávila spoustu času. Už od dětství se o mě starali. Později jsem s nimi pracovala. Když byl křesťanský svátek, udělali jsme si volno a šli na pouť, na výlet nebo do kostela. Stařeček byl zlatý člověk. Dokázali jsme spolu sedět a vykládat si celé hodiny. Měli jsme mezi sebou zvláštní symbiózu a mysleli jsme na stejné věci,“ zavzpomínala vnučka Markéta Maláníková.

Michal Komosný zemřel dne 11. května 2007.

Autor textu: Andrea Červenková

Informace poskytla Markéta Maláníková.