#
#
#
#
#
#
#
#

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

RNDr. Antonin Bohun, DrSc. (1913-1983)

Narodil 14. června 1913. Jeho otec Vavřinec Bohun i matka Marie, rozená Vymyslická, byli místními rodáky. Antonín Bohun pocházel z malorolnické rodiny, měl jednoho bratra. Oženil se v roce 1943 s Růženou, rozenou Filipovičovou, učitelkou pocházející z Josefova, neměli však žádné děti.

Po absolvování obecné školy v Dolních Bojanovicích maturoval v Hodoníně. Jako student hrával také v kostele na varhany. Po střední škole nastoupil na Karlovu univerzitu v Praze na studium matematiky a fyziky na přírodovědecké fakultě. Jako vysokoškolák byl v roce 1939 uvězněn (po protestech dne 17. listopadu) a pak umístěn v nacistickém koncentračním táboře v Sachsenhausen v Oranienburku u Berlína. Zde prožil roky hrůzy a nelidského mučení, propuštěn byl 31. ledna 1942.

Teprve po osvobození mu bylo umožněno studium na Karlově univerzitě dokončit. Už v roce 1945 získal aprobaci středoškolského profesora pro obory fyzika a matematika. V roce 1948 složil rigorózní zkoušky a byl promován doktorem přírodních věd (RNDr.) na základě disertační práce Základní rovnice pro proudění plynu nádobou s n otvory.

Po ukončení studia působil krátce jako asistent Fyzikálního ústavu strojní fakulty ČVUT v Praze u profesora Z. Horáka, koncem roku 1946 však přešel jako vědecký pracovník do Státního radiologického ústavu v Praze, kde řídil fyzikální a dozimetrické oddělení. Společně s Františkem Běhounkem (pozn. známým fyzikem a spisovatelem) a Josefem Klumparem zpracoval své poznatky a zkušenosti ve společné publikaci Radiologická fysika (vydalo v roce 1954 Nakladatelství Československé akademie věd v Praze). Publikace je zaměřena na stavbu hmoty, korpuskulární i elektromagnetické záření a vzájemné účinky hmoty a záření. Dále věnuje pozornost pásové teorii krystalů, Čerenkovovu záření a biologickým účinkům záření. Probírá přirozené i umělé zdroje záření, jeho jednotky, měření a dávkování, využití záření v lékařství i průmyslu a ochranu před zářením.  Bohun vypracoval také normy pro práci na rentgenových a radiových pracovištích i při konstrukci dozimetrických zařízení pro zjišťování škodlivého záření. Společně s Josefem Slaninou vydal knihu Vyšetřování a léčení rentgenem: technika a organizace (vydalo v roce 1951 Zdravotnické nakladatelství v Praze).

V roce 1951 přešel Antonín Bohun do nově vzniklého Ústředního ústavu fysikálního, kde od roku 1952 jako první u nás rozvíjel se skupinou pracovníků studium tzv. exoelektronové emise a dalších fyzikálních jevů v iontových krystalech. Touto prací otevřel u nás nový obor, a to fyziku pevných látek, která zahrnuje studium fyzikálních jevů a vlastností látek s iontovou vazbou. Svými výsledky tak přispěl k jeho rozvoji i ve světovém měřítku a dal základ k jeho studiu ve Fyzikálním ústavu SAV v Bratislavě a na matematicko-fyzikální fakultě Karlovy univerzity v Praze.

V roce 1974 shrnul výsledky svého výzkumu v disertační práci Absorbční, emisní a transportní jevy v iontových krystalech, kterou úspěšně obhájil. Výsledky jeho výzkumu byly poctěny sedmi oceněními a cenou Československé akademie věd. K šedesátým narozeninám byl Antonin Bohun navíc oceněn Stříbrnou plaketou za zásluhy o rozvoj ve fyzikálních vědách.

Zemřel náhle 8. února 1983 při cestování v pražském metru. Zůstalo po něm spousta dobře odvedené práce. Jeho kolegové z ústavu na něho i po letech vzpomínají jako na výborného odborníka a fyzika a přátelského a čestného kolegu.

Autor textu: Andrea Červenková

Zdroj informací:

Miloslav Rozsíval, Apendix, Čs. Čas. Fyz.  A33, 1983, str. 313-314.

Rodinné údaje poskytl p. Bohun.