#
#
#
#
#
#
#
#

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

František Vymyslický (1841-1933)

 

Narodil se 28. února 1841, byl synem bojanovického podsedníka a nejvýznamnějším představitelem lidového řezbářství v obci. Ve dvanácti letech vychodil šestitřídní obecnou školu. Do patnácti let pomáhal v zemědělství svému otci, který vlastnil 28 měřic orné půdy, vinohrad, louku a díl lesa. Poté nastoupil do učení u tesařského mistra Štěpánka v Mutěnicích.

Po vyučení šel na zkušenou na Slovensko, kde pracoval na stavbách dřevěných mostů. Více ho však lákaly jemnější řezbářské práce. Proto vstoupil do zaměstnání u stolařského mistra Břeňka v Brně, kde pracoval na výrobě selského nábytku. Většina tehdejšího nábytku měla charakter řezbářské práce. V roce 1868 zhotovil velký kříž zdobený řezbářskými ornamenty pro poutní místo v Týnci u Břeclavi. Další kříž vyřezal v roce 1872 na zakázku do Mikulčic, který byl umístěn u kostela. V roce 1972 byl tento kříž opraven a znovu osazen do betonového základu na náklady patrona majitele domu.

Vyvrcholením tvůrčí práce autora byl kříž zhotovený v roce 1895 věnovaný Všeobecné národopisné výstavě českoslovanské v Praze. Kříž jako exponát výstavy objednal propagátor lidového umění profesor gymnázia v Kyjově Josef Klvaňa (1854 – 1919). Dřevořezby na kříži vycházejí z biblických námětů umučení Páně. Pod rozpjatou postavou Krista autor znázornil jeho umučení, mučednické nástroje, Boží hrob, monstranci, biblické postavy Adama a Evy, včetně třiceti stříbrných, za které Jidáš prodal Krista, vinnou révu, hrozny a rok zhotovení kříže. Při výběru námětů vypomáhali zejména duchovní farnosti v Dolních Bojanovicích, P. František Páral (1869–1884) a P. Josef Hanák (1892–1903). Plechovou stříšku kříže vymaloval malíř Bařina z Boršic u Uherského Hradiště, blankytně modrou barvou s pěti zlatými hvězdami na památku smrti sv. Jana Nepomuckého, včetně kolorování dřevořezby. V současné době se kříž nalézá v depozitáři Národního muzea v Praze na Smíchově v Kinského zahradě. Také byl vystaven při oslavě 100. výročí uspořádání Národopisné výstavy českoslovanské v Praze v roce 1995.

V červnu roku 1895 výstavu navštívil profesor Akademie výtvarného umění Josef Václav Myslbek, tvůrce sochy Václava před Národním muzeem v Praze, společně se studenty sochařského ateliéru Akademie. Myslbek, tvůrce sochy vysoce ohodnotil umělecké ztvárnění kříže lidového umělce moravského Slovácka a zdůraznil, že námět zvýrazňuje hluboké náboženské cítění autora. Při prohlídce kříže na národopisné výstavě byl shodou okolností přítomen syn Františka Vymyslického, dvaceti sedmiletý vojenský lékař MUDr. Julius Vymyslický, kapitán rakousko-uherské armády.

Celoživotními pracemi tohoto lidového umělce, vedle zajímavé tvorby hraček a užitkových předmětů, byly především velké kříže. První z nich zhotovil ve svých 27 letech, poslední, když mu bylo 67 let. Zhotovil celkem přes dvacet křížů. Mimo kříže zhotovené pro rodnou obec, zhotovil další pro Čejkovice (1899), Hrušky (1875), Krumvíř (1878), Žarošice (1890), Dubňany, Josefov, Mutěnice, Svatobořice, Hovorny, Uherské Hradiště, který je umístěn v Uherském Hradišti v muzeu. V Dolních Bojanovicích se zachovaly tři kříže – na hřbitově (1898), před chrámem sv. Václava (1905) a v ulici Cacardov (1908). Všechny kříže jsou originály.

František Vymyslický nebyl jen řezbářem, tvůrcem lidového umění, byl také otcem čtyř dětí. Jeho syn MUDr. Julius Vymyslický vystudoval medicínu na Karlově univerzitě v Praze a pak působil ve funkci vojenského lékaře ve Vídni. František Vymyslický byl prvním občanem, který dal v Dolních Bojanovicích na studia svého syna. Klasické gymnázium studoval v Brně a vysokoškolská studia absolvoval v Praze. V tehdejší době dát syna na studium bylo velmi odvážné, jak po stránce finanční, tak po stránce společenské. Zámožnější občané, zejména sedláci, těžce nesli, že syn podsedníka má dosáhnout vyššího společenského postavení než oni.

vymyslickyFrantišek Vymyslický s rodinou

František Vymyslický zemřel v Dolních Bojanovicích 23. února 1933 po předchozím pobytu v nemocnici v Brně. Jeho slavný a velkolepý pohřeb byl důkazem velké vážnosti a obliby mezi jeho rodáky a přáteli ze širokého okolí.