Výběr jazyka
- cz
- en
- de
Obsah
Jan Filipovič (1900-1994)
Národní motocyklový a automobilový závodník, narodil se 11. října 1900 v Karlíně u Čejče. Pocházel z rodiny Kašpara Filipoviče (původem z Hovoran) a Františky rozené Loukové. Měl bratra Karla.
V roce 1914 absolvoval smíšenou veřejnou školu v Karlíně a v letech 1917-1920 se vyučil mlynářem v Čejči u Zikmunda Rottera. Po vyučení sloužil vojenskou prezenční službu u hraničářské pěchoty v Olomouci. Po skončení služby se v roce 1922 do Rotterova mlýna jako mlynářský pomocník.
Oženil se s Annou Stávkovou, krátce na to se jim narodila dcera Milada. V roce 1925 se přestěhovala rodina do Dolních Bojanovic, kde díky bankovní půjčce zbudoval do roku 1930 mlynárenský provoz na špičkové úrovni. O schopnostech Jana Filipoviče svědčil i fakt, že byl zvolen do funkce předsedy Společenstva mlynářů v Hodoníně, kam patřilo 38 mlýnů od Čejče přes Kyjov až po Břeclav. Mlýn v obci prosperoval velmi dobře. Za druhé světové války sloužil mlýn nejen pro bojanovské občany, občany Josefova a Poddvorova, ale i pro občany širšího okolí. Velkorysost a odvaha Filipoviče pomohla v této těžké době mnoha lidem.
Jan Filipovič při ladění motocyklu za dědinou
Po roce 1948 byla mlynářská činnost utlumena a po vstupu zemědělců do družstva skončilo námezdní mletí. V letech 1949-1950 byl Filipovičovi mlýn zabaven a celá rodina byla vystěhována do přilehlé sýpky. Mlýn pak přešel do vlastnictví Mlýnů a těstáren Kyjov a Filipovič se stal pouhým zaměstnancem.
Od roku 1948 byl Jan Filipovič nucen zastávat po dobu dvou let funkci předsedy MNV v Dolních Bojanovicích. I na tomto místě však dokázal využít svých schopností. Velmi dobře si rozuměl s tajemníkem Janem Blahou a společně vykonali kus práce. Pořídil se místní rozhlas, provedla se výstavba kanalizace v hlavní ulici a dláždění silnice a začala výstavba bytů na Pustých u hřbitova.
Na počátku padesátých let přešel Filipovič pracovat do podniku Dílny a autoopravny v Kyjově. Po necelém roce byl však povolán zpět, aby pomohl komunistickému vedoucímu mlýna s vedením provozu. V mlýně se už obilí nemlelo, ale především šrotovalo. Jan Filipovič zde pracoval až do vysokého věku. Do penze odešel až roku 1985, kdy byl objekt mlýna převeden na Jednotné zemědělské družstvo Prušánky, které mlynářskou techniku vyvezlo a zlikvidovalo. Když byl pak mlýn po pádu totality Janu Filipovičovi v rámci restituce navrácen, zbyla z něj už jen ruina.
Jan Filipovič se svým bratrem Karlem - 30. léta
K motorkám a automobilům přivedl Jana Filipoviče jeho první zaměstnavatel Zikmund Rotter z Čejče, který byl velkým milovníkem motorismu a Filipoviče v něm velmi podporoval.
„Mým prvním motocyklem byl Premier 250, který jsem měl jeden rok. Potom jsem si pořídil BSA 500, se kterým jsem v roce 1926 začal jezdit soutěže zručnosti,“ vzpomíná v rozhovoru Jan Filipovič. Dovednostní zkušenosti sbíral Jan Filipovič zejména v moravských soutěžích.“
„Před rokem 1930 se začaly jezdit rychlostní soutěže. Můj první rychlostní závod byl na ostravském okruhu na motocyklu značky Norton, při kterém jsem neuspěl. Zadřel jsem motor. Teprve další rok jsem závod dokončil a skončil na druhém místě. Ostravský okruh jsem jel pak ještě jednou, ale při tréninku jsem havaroval, když nám do cesty vyjel z lesa na uzavřenou závodní trať pivovarnický vůz. Skončil jsem v příkopě,“ vysvětluje Jan Filipovič, jehož motocyklové úspěchy jsou spojeny se značkou Norton. (Poznámka: Nortony byly anglické špičkové jednoválcové motocykly, vyráběné v Birminghamu.) Během třicátých let si Filipovič pořídil několik nejlepších strojů této značky, například první jednoválec CS1 a modernizované motocykly s obsahem 350 a 500 cm3.
Většinu strojů pořizoval na dluh a tím výrazně omezoval rodinný rozpočet. Přestože rodina žila skromně, dopřával dětem a manželce i požitky, které na tu dobu obvyklé nebyly, například rekreaci v Itálii.
Motocyklová kariéra Jana Filipoviče se odvíjela mezi léty 1926 až 1939. Celkem startoval v 21 motocyklových závodech.
Jan Filipovič ve třicátých letech působil také jako předseda hodonínské skupiny Ligy československých motoristů a stal se iniciátorem závodů v Hodoníně. Na městské trati se zde poprvé jelo 19. září 1937. Filipovič obdržel Cenu V. I. Špalka a Cenu Vítězslava Kumpery za nejlepší výkon Ligy motoristů – československého touring klubu. O rok později v těchto závodech dojel s Nortonem 500 jako třetí. Poslední předválečný ročník tohoto závodu se jel 9. července 1939 (již v době nacistické okupace) a byl poznamenán tragickou smrtí jedné z divaček Marie Figurové, kterou smetl jeden ze závodních vozů. Během tohoto závodu Jan Filipovič ztratil výfuk, přesto se mu podařilo dojet na třetím místě.
Jan Filipovič nebyl pouze motocyklový, ale také automobilový závodník. „Celkem od 30. let do roku 1955 absolvoval osm automobilových soutěží a 37 závodů s vozy Aero 30, Aero Minor a BMW 328. Získal s nimi tři šestá, šest čtvrtých, 11 třetích, 11 druhých a tři první místa,“ uvádí Martin Reissner v Motor Journalu. Účastnil se závodů po celé republice, například Ostravský okruh, Zlínská osma, Ecce Homo ve Šternberku, Hodonínská soutěž, Cena Brno aj.
„Od roku 1929 jsem byl členem Veterán klubu svazu závodníků a ti nám vyjednávali starty na závodech, pojištění a zajišťovali nám i výhodnější nákup spotřebního materiálu. V případě získání některého z prvních tří míst, jsem dostal i odměnu ve výši až dva tisíce korun. To byly před válkou velmi slušné peníze,“ říká Jan Filipovič.
Přestávku v závodění měl Jan Filipovič pouze v roce 1931, kdy stavěl mlýn, a v letech 1935-1937, kdy se léčil z vážného zranění, které utrpěl v závodě 12. května 1935 v soutěži Zlínská osma. „Při závodu Zlínské osmy jsem před Bystřicí pod Hostýnem najel na hřebík. Stalo se to těsně před zatáčkou, když jsem ve velké rychlosti přibrzďoval. Dostal jsem smyk, zachytil levou stranou strom a napíchl si volant do břicha. Byl jsem těžce zraněn na mnoha místech a měl vážné poškození jater,“ říká Jan Filipovič. K závodům se vrátil až po roční rehabilitaci.
Na jaře roku 1945 prchající důstojník německé armády jako kompenzaci za zabavený nákladní automobil zanechal Filipovičovi ve mlýně štábní vozidlo BMW 328, se kterým se následně zúčastnil mnoha závodů. Na Ceně Brna s tímto vozem obsadil čtvrté místo, přičemž na vítěze mu chybělo pouhých 5 minut a 10 vteřin.
Jan Filipovič závodil až do svých 55 let. Po celou dobu byl jeho pomocníkem, technikem a fanouškem jeho bratr Karel, s nímž také často trénoval. Konec závodní kariéry nebyl způsoben nedostatkem sil ani opotřebením strojů, ale šikanou ze strany totalitního státu. Filipovičovi byli vystaveni zabavovaní majetku hned třikrát, na BMW byla uvalena speciální daň. Tato finanční zátěž byla neúnosná a donutila Filipoviče k prodeji vozu.
Motorismus však zůstal jeho koníčkem i v době, kdy už nebyl schopen závodit. „Když byl dědeček nemocný a nemohl příliš chodit, tak se vždycky, když byly motocyklové nebo automobilové závody v televizi, u nás doslova zastavil život – sledovala se obrazovka. V letech, kdy na tom byl dědeček zdravotně lépe, zašel před velkou cenou k holiči a v den závodu se slavnostně ustrojil. Pak jsem ho vezla do Brna na Grand Prix. Na jedné straně to pro něj muselo být fyzicky vyčerpávající, ale na druhé straně se z těch zážitků z okruhu těšil po celý další rok,“ zavzpomínala jeho vnučka Jana Tomečková pro rozhovor pro Motor Journal.
Jan Filipovič zemřel 21. září 1994 ve věku nedožitých 94 let.
Autor textu: Andrea Červenková
Zdroj informací:
Reissner, Martin. Moravský motocyklový a automobilový závodník Jan Filipovič – nejrychlejší mlynář. In Motor Journal, doplnit datum, ročník, č. str. 66-73.
Zvuková nahrávka rozhovoru z roku 1984, pořídil František Šimek, rozhovor vedl Jaromír Hrabčík.