#
#
#
#
#
#
#
#

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

P. Jan Topenčík (1924-1997)

Byl významnou osobností, která se zapsala nejen do paměti obyvatel obce i všude tam, kde působila, který se narodil 1. ledna 1924 v Dolních Bojanovicích. Pocházel ze zemědělské rodiny. Jeho otec Cyril Topenčík i matka Terezie rozená Bílková pocházeli z Dolních Bojanovic. Společně vychovali čtyři syny, z nichž Jan byl nejstarší.

Jan Topenčík začal studovat na reálném gymnáziu v Hodoníně, za druhé světové války musel studium přerušit a pracoval doma v zemědělství. Po osvobození Československa se stal členem lidové strany a jednoty Orel. K jeho zálibám patřilo ochotnické divadlo, rád také maloval, měl i literární nadání, které zúročil později.

V padesátých letech nastalo velmi těžké období po stránce politické, náboženské a prováděla se tvrdě kolektivizace zemědělství, kdy bylo uvězněno mnoho bojanovských občanů, byl i Jan Topenčík mnohokrát vyslýchán. Proslul velkou ochotou pomáhat ostatním, zvláště příbuzným uvězněných, jeho odvážnost a rozvaha zachránila mnoho osob od těžkostí. „Když jsem studoval na gymnáziu, bylo nás několik studentů pozváno do jedné třídy. Neznámý muž nám předal text protistátního charakteru, že ho máme rozmnožovat a šířit v místě bydliště. Nevěděl jsem, jak text rozmnožovat, nebyla technika. Šel jsem za Jendou, aby mi pomohl. Ten mě vybídl, abych nedělal nic, počkal týden a pak že mi pomůže. Do týdne byli všichni uvěznění, mimo mě. Jednalo se o léčku,“ vzpomíná Stanislav Bílík.

Až do roku 1964, kdy byl přijat na teologickou fakultu, vykonával v JZD Dolní Bojanovice různé práce, především jezdil s koňmi. V této době také ukončil maturitou externí středoškolské vzdělání ve Veselí nad Moravou.

Jeho cesta ke kněžství nebyla jednoduchá, přesto se mu podařilo dostat na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. Kněžské svěcení přijal ve svých čtyřiceti pěti letech, v roce 1969 v Brně, z rukou biskupa Karla Skoupého. Na jeho primici se sešlo v Bojanovicích přes dvacet tisíc věřících, z toho sedm set krojovaných z různých regionů Moravy.

Působil nejprve jako kaplan v Letovicích a v Rozhraní, od roku 1974 byl farářem v Doubravici nad Svitavou. Z vážných zdravotních důvodů, kdy mu lékaři diagnostikovali aneurysma srdečnice a po těžké beznadějné operaci srdce, působil od roku 1984 v malé farnosti ve Vysočanech v Moravském krasu. „Věnoval se práci s dětmi a mládeží, ale velmi vřelý vztah měl také k nemocným. Byl všude vítaným hostem – předurčovala ho k tomu jeho schopnost dobrého vypravěče. Miloval přírodu a i z ní čerpal sílu a myšlenky pro svou službu,“ píše Marie Pardíková v publikaci Z deníku otce Jana Topenčíka.

Přestože lékaři P. Janu Topenčíkovi nedávali příliš naděje, zemřel dne 22. října 1997. Jeho tělo bylo uloženo do kněžské hrobky v Dolních Bojanovicích.

Jeho příspěvky byly postupně zveřejňovány českou sekcí vatikánského rozhlasu v Římě (vedoucí P. Josef Koláček, S.j. od roku 1971 do roku 2001). V časopisech Nový život v Římě, v lužicko-srbských novinách Katolicky posol. Po úmrtí otce Jana byly jeho příspěvky sesbírany a uspořádány do publikace Z deníku otce Jana Topenčíka, která vyšla ve dvou vydáních.

Ukázka Z deníku otce Jana Topenčíka:

Bylo to v červnu, ve čtyřiašedesátém roce. Dělali jsme přijímací pohovory na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu, tenkrát ještě v Litoměřicích. Před komisi jsme chodili po dvojicích, podle abecedy. Naše byla: Topenčík (Jan) – Vlk (Miloslav), nynější kardinál. Když přišel Míla na řadu, řekl mu profesor Kos, který byl na fakultu dosazen přednášet marxismus-leninismus: „Pane doktore, vy jste zaměstnán v Krajském archivu v Českých Budějovicích a máte plat přes dva tisíce korun. Jste si vědom toho, že když vás přijmeme, budete po dobu studia dostávat jen tři sta padesát korun stipendia?“ „Ano,“ říká Míla. „A víte, že když absolvujete tuto fakultu a budete pak působit, budete dostávat základní kaplanský plat 630 korun?“ „Ano, vím to.“ „A přesto chcete být přijat?“ „Ano.“ Profesor marxista nechápavě zakroutil hlavou a říká: „Můžete jít.“ Když jsme byli na chodbě, říká mi Míla: „Neřekl to už svatý Pavel, že jsme blázni pro Krista?“

Autor textu: Andrea Červenková

 

Zdroj informací:

Rozhovor s RNDr. Stanislavem Bílíkem.

Marie Pardíková, Z deníku otce Jana Topenčíka, 2. vydání, 1999.