#
#
#
#
#
#
#
#

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Štěpánka Ondrušová (1900-1981)

Narodila se 5. února 1900 v Lužicích, pocházela ze selské rodiny. Její otec Matouš Netík i matka Juliána rozená Kurková pocházeli z Lužic, z jejich sedmi dětí se dožila dospělosti pouze dcera Štěpánka. Otec záhy po jejím narození (v roce 1901) umřel a matka Juliána se s dcerou přestěhovala kvůli práci v továrně do Hodonína.

ondrusova

Štěpánka patřila mezi výborné žáky a po ukončení obecné školy pracovala v tiskárně Fencl a syn v Hodoníně. V tiskárně se tiskly materiály všeho druhu včetně románů a regionálních novin, které Štěpánka ve volných chvílích četla. Díky výborné znalosti pravopisu ji majitel tiskárny pověřil korekturou tiskovin.

V roce 1918 se Štěpánka provdala za Ludvíka Ondruše a společně se přestěhovali do Dolních Bojanovic. Postupně se jim narodily čtyři děti (Ludmila, Marie, Ludvík – zemřel krátce po narození a Vladimír). Manželé žili velmi skromně, krátce po válce (1945-1948) se přestěhovali na čas také do Horních Věstonic, odkud se po čase vrátili zpět do Dolních Bojanovic.

Psát začala Štěpánka Ondrušová po druhé světové válce, kdy jí vyšla prvotina v časopise Moravanka. „První pokus byl vlastně náhoda. Čekali jsme rodinu. Manžel, aby mi udělal radost, mi koupil ženský časopis Moravanka. Na obálce byla maminka a držela v rukou miminko. Časopis jsem přečetla a uvnitř jsem našla soutěž, ve které vyzývali k zaslání textů. Měla jsem štěstí a vyhrála jsem. Jako odměnu jsem dostala knihu od Čechova, což mě i manžela potěšilo a v psaní jsem pokračovala,“ svěřila se Štěpánka Ondrušová v rozhovoru z roku 1980.

Dílčí úspěchy ji motivovaly v tom, aby pokračovala v psaní. V časopisu Moravanka ji vyšly další povídky, publikovala také v Rozsévači (náboženský týdeník, který vycházel v letech 1939 – 1948), zveřejněna jí byla i povídka v Moravském Jihu, dlouhou dobu (od roku 1947 až do roku 1976) přispívala do Malovaného kraje. Jejím nejoblíbenějším žánrem byla povídka, psala také fejetony, zprávy a básně a texty k písním.

„Náměty povídek jsem čerpala ze skutečnosti, z příběhů, které mi vyprávěla maminka nebo příbuzní. Některé podrobnosti jsem si musela doplnit a upravit podle toho, jak jsem si osudy svých postav sama představila,“ vysvětlila v rozhovoru Štěpánka Ondrušová.           

Štěpánka Ondrušová měla od roku 1978 velký problém s očima, což ji znemožňovalo pokračovat v psaní. Zemřela 22. prosince 1981 ve věku 81 let. Při pohřbu v Dolních Bojanovicích se zpívala píseň, kterou složila. Píseň se zpívá každoročně při pouti do Žarošic.

 

Autor textu: Andrea Červenková

 

Zdroj informací:

Osobní zápisky PhDr. Vladimíra Ondruše, syna Štěpánky Ondrušové.

Zvuková nahrávka rozhovoru se Štěpánkou Ondrušou, pořízená 7. 2. 1980 v Dolních Bojanovicích, nahrávka František Šimek, rozhovor vedl Fanyn Krša.

 

 

Text žarošické poutní písně od Štěpánky Ondrušové

(zpívá se na nápěv duchovní písně Svět má své perly, diamanty):

 

O, budiž vroucně pozdravena

přesvatá Panno Maria!

Na věky budiž velebena

Rodičko Boží přemilá!

Zdrávas buď Panno nejsvětější,

milosti plná Tvoje hruď.

Zdrávas Královno nejmocnější

Matičko Páně, zdrávas buď!

V strastech svých spěj mi ku pomoci

Maria moje naděje!

 

O, buď mi hvězdou v temné noci,

rosou, již duše ohřeje!

O, buď mi lékem, jenž vše hojí,

buď útěchou mi v žalosti!

Buď poutem, jež mně s Kristem pojí!

Buď bránou k věčné radosti!

Bude-li mně kdys nemoc soužit,

tělo se svíjet v bolesti,

po Tobě budu Matko toužit

v smrtelné volat úzkosti.

O, Máti Páně Pomocnice,

posiluj srdce zemdlené!

Stírej pot z čela, slzy z líce

o, vrať mi zdraví ztracené!

 

Jestliže z vůle Pána mého,

souzeno nést mi těžký kříž,

ukaž mi rány srdce svého

a ulehčíš mi jeho tíž.

O, přebolestná Matko Boží,

 již pokory květ zdobí hruď,

nedej mi klesnout v těžkém hoři!

Duši mé jasným vzorem buď!

 

Smrtelný zápas, když mne chvátí

a vážná chvíle nastane,

se Synem svým rač při mně státi,

než srdce bít přestane.

Zvlášť v tuto chvíli Máti drahá

za duši moji oroduj,

než na hrudi Tvé, zdroji blaha,

navždy spočine poutník Tvůj!

 

Kéž víra v Krista smilování,

naději v spásu plní hruď!

Kéž naposledy místo lkaní,

zvolám, O Máti, zdrava buď!

Zdrávas buď Panno nejsvětější,

Rodičko Boží přemilá,

zdrávas Královno nejmocnější!

Zdrávas, o zdrávas, Maria!