Výběr jazyka
- cz
- en
- de
Obsah
Štěpánka Ondrušová (1900-1981)
Narodila se 5. února 1900 v Lužicích, pocházela ze selské rodiny. Její otec Matouš Netík i matka Juliána rozená Kurková pocházeli z Lužic, z jejich sedmi dětí se dožila dospělosti pouze dcera Štěpánka. Otec záhy po jejím narození (v roce 1901) umřel a matka Juliána se s dcerou přestěhovala kvůli práci v továrně do Hodonína.
Štěpánka patřila mezi výborné žáky a po ukončení obecné školy pracovala v tiskárně Fencl a syn v Hodoníně. V tiskárně se tiskly materiály všeho druhu včetně románů a regionálních novin, které Štěpánka ve volných chvílích četla. Díky výborné znalosti pravopisu ji majitel tiskárny pověřil korekturou tiskovin.
V roce 1918 se Štěpánka provdala za Ludvíka Ondruše a společně se přestěhovali do Dolních Bojanovic. Postupně se jim narodily čtyři děti (Ludmila, Marie, Ludvík – zemřel krátce po narození a Vladimír). Manželé žili velmi skromně, krátce po válce (1945-1948) se přestěhovali na čas také do Horních Věstonic, odkud se po čase vrátili zpět do Dolních Bojanovic.
Psát začala Štěpánka Ondrušová po druhé světové válce, kdy jí vyšla prvotina v časopise Moravanka. „První pokus byl vlastně náhoda. Čekali jsme rodinu. Manžel, aby mi udělal radost, mi koupil ženský časopis Moravanka. Na obálce byla maminka a držela v rukou miminko. Časopis jsem přečetla a uvnitř jsem našla soutěž, ve které vyzývali k zaslání textů. Měla jsem štěstí a vyhrála jsem. Jako odměnu jsem dostala knihu od Čechova, což mě i manžela potěšilo a v psaní jsem pokračovala,“ svěřila se Štěpánka Ondrušová v rozhovoru z roku 1980.
Dílčí úspěchy ji motivovaly v tom, aby pokračovala v psaní. V časopisu Moravanka ji vyšly další povídky, publikovala také v Rozsévači (náboženský týdeník, který vycházel v letech 1939 – 1948), zveřejněna jí byla i povídka v Moravském Jihu, dlouhou dobu (od roku 1947 až do roku 1976) přispívala do Malovaného kraje. Jejím nejoblíbenějším žánrem byla povídka, psala také fejetony, zprávy a básně a texty k písním.
„Náměty povídek jsem čerpala ze skutečnosti, z příběhů, které mi vyprávěla maminka nebo příbuzní. Některé podrobnosti jsem si musela doplnit a upravit podle toho, jak jsem si osudy svých postav sama představila,“ vysvětlila v rozhovoru Štěpánka Ondrušová.
Štěpánka Ondrušová měla od roku 1978 velký problém s očima, což ji znemožňovalo pokračovat v psaní. Zemřela 22. prosince 1981 ve věku 81 let. Při pohřbu v Dolních Bojanovicích se zpívala píseň, kterou složila. Píseň se zpívá každoročně při pouti do Žarošic.
Autor textu: Andrea Červenková
Zdroj informací:
Osobní zápisky PhDr. Vladimíra Ondruše, syna Štěpánky Ondrušové.
Zvuková nahrávka rozhovoru se Štěpánkou Ondrušou, pořízená 7. 2. 1980 v Dolních Bojanovicích, nahrávka František Šimek, rozhovor vedl Fanyn Krša.
Text žarošické poutní písně od Štěpánky Ondrušové
(zpívá se na nápěv duchovní písně Svět má své perly, diamanty):
O, budiž vroucně pozdravena
přesvatá Panno Maria!
Na věky budiž velebena
Rodičko Boží přemilá!
Zdrávas buď Panno nejsvětější,
milosti plná Tvoje hruď.
Zdrávas Královno nejmocnější
Matičko Páně, zdrávas buď!
V strastech svých spěj mi ku pomoci
Maria moje naděje!
O, buď mi hvězdou v temné noci,
rosou, již duše ohřeje!
O, buď mi lékem, jenž vše hojí,
buď útěchou mi v žalosti!
Buď poutem, jež mně s Kristem pojí!
Buď bránou k věčné radosti!
Bude-li mně kdys nemoc soužit,
tělo se svíjet v bolesti,
po Tobě budu Matko toužit
v smrtelné volat úzkosti.
O, Máti Páně Pomocnice,
posiluj srdce zemdlené!
Stírej pot z čela, slzy z líce
o, vrať mi zdraví ztracené!
Jestliže z vůle Pána mého,
souzeno nést mi těžký kříž,
ukaž mi rány srdce svého
a ulehčíš mi jeho tíž.
O, přebolestná Matko Boží,
již pokory květ zdobí hruď,
nedej mi klesnout v těžkém hoři!
Duši mé jasným vzorem buď!
Smrtelný zápas, když mne chvátí
a vážná chvíle nastane,
se Synem svým rač při mně státi,
než srdce bít přestane.
Zvlášť v tuto chvíli Máti drahá
za duši moji oroduj,
než na hrudi Tvé, zdroji blaha,
navždy spočine poutník Tvůj!
Kéž víra v Krista smilování,
naději v spásu plní hruď!
Kéž naposledy místo lkaní,
zvolám, O Máti, zdrava buď!
Zdrávas buď Panno nejsvětější,
Rodičko Boží přemilá,
zdrávas Královno nejmocnější!
Zdrávas, o zdrávas, Maria!
